Jak již název článku napovídá, dnes vám představíme génia svého oboru, který byl za svého života nedoceněn, nyní jednoho z nejvýznamnějších vynálezců a vizionářů na poli elektrotechniky Nikolu Teslu. Jaká ale byla jeho cesta do této pomyslné síně slávy? LAMA energy vám touto cestou přináší druhý díl seriálu o velkých myslitelích.
Nikola Tesla pocházel z malé vesnice Smiljan ležící na území někdejšího Chorvatského království. Již při studiích, která absolvoval mj. ve Štýrském Hradci a krátce i v Praze, se projevil jeho výjimečný talent a nadání pro fyziku. Mladý Tesla byl fascinován především novými objevy o elektřině. Poměrně brzy pochopil, že motory fungující na stejnosměrný proud jsou k použití v běžném životě nepraktické. Právě do tohoto období můžeme datovat počátek jeho kariéry coby konstruktéra, vědce, inovátora a vizionáře v oblasti zkoumání střídavého proudu.
V roce 1884 se Tesla natrvalo usidluje ve Spojených státech a získává místo ve společnosti Edison Machine Works, kterou ale po dvou letech, po neshodách se svým budoucím největším rivalem Thomasem Alvou Edisonem, opouští a zakládá vlastní společnost. V této době patentuje vylepšení pro obloukové lampy. Teslova snaha soustředit se více na výzkum v oblasti střídavého proudu se ale nesetkává se zájmy investorů, jeho firma zaniká a on sám se na čas živí manuální prací. Největšího prostoru pro výzkum se mu začne dostávat ve firmě Westinghouse, kde přijme místo vývojáře a konstruktéra. Práce, která se zpočátku zaměřovala na konstrukční zdokonalení a průmyslové patenty (za všechny možno zmínit tzv. asynchronní motor) se brzy přetvořila v čistě vizionářský výzkum.
V této době zároveň vrcholila tzv. „válka proudů“, veskrze společenský konflikt o tom, jestli budoucnost v elektrotechnice leží ve využití stejnosměrného nebo střídavého proudu. Jinak řečeno ideová rozepře se silným finančním podtextem mezi Teslou a Edisonem. Edison, nejuznávanější elektrofyzik své doby s množstvím patentů zaručujících v podstatě monopol na poli elektrotechniky, versus o generaci mladší přistěhovalec, jehož technická řešení otevírala mnohem více možností při nižší konstrukční náročnosti a tím pádem vyšší životnosti. V ideové rovině „válku proudů“ vyhrál Tesla. Westinghouse na základě jeho technického návrhu vystavěl megalomanskou elektrárnu a rozvodnou síť na Niagarských vodopádech, jejíž stabilita a úspěch jasně ukázaly, kterou cestou je třeba se do budoucnosti vydat.
Z vizionářské činnosti Nikoly Tesly rozhodně stojí za zmínku především jeho výzkum v oblasti bezdrátového přenosu elektřiny ze samého počátku 20. století. Jeho záměrem bylo vystavět téměř 60 metrů vysokou věž na Long Islandu, z níž měl, dle své teorie, distribuovat elektřinu na dlouhé vzdálenosti. I tento projekt ale brzy ukončil odchod jeho tehdejšího mecenáše.
Velkou ranou pro Teslovu pracovní morálku se stalo udělování Nobelových cen v roce 1909. Ocenění za fyziku získal Guglielmo Marconi za objev bezdrátového telegrafu, prvního způsobu radiového spojení – tedy za něco, co Tesla objevil před ním. Problémem Teslovy výzkumné činnosti bylo, že množství vynálezů vnikalo jako vedlejší produkt úplně jiného výzkumu. Jelikož zprvu nebyl schopen docenit, které z produktů budou mít uplatnění a které upadnou v zapomnění, patentoval jen zlomek své práce. Po tomto incidentu se Tesla stahuje do ústraní, vzhledem k nedostatku financí pracuje především v teoretické rovině.
V roce 1901 se svému sponzorovi svěřil s plánem na transatlantickou instantní komunikaci spočívající ve výměně krátkých heslovitých zpráv, které by byly na specializovaných stanicích dekódovány a přeposílány na jednotlivých frekvencích adresátům. Ti měli být vybaveni jednoduchým radiopřijímačem, který se vejde do ruky. Tesla chtěl vlastně na začátku 20. století vystavět mobilní síť jen o trochu primitivnější, než ji známe dnes.
Nicméně izolace, neutěšená finanční situace a vleklé soudní spory o uznání prvenství při vynalezení radia provázely Teslu od 20. let až do jeho smrti. Verdiktu ve svůj prospěch se nedožil; soudce jej vyřkl tři měsíce po Teslově smrti.
