Co vše se však za plesy skrývá? A jaká je jejich historie?
Jak šel čas
Ještě než se rozmohlo křesťanství, tanec byl součástí mnoha pohanských rituálů. Mnoho pohanských svátků (jako např. keltský Beltain) doprovázel mimo jiné tanec. Také ve starém Řecku se konaly oslavy a průvody, kde se lidé tancem radovali z úrody a děkovali bohu Dionýsovi. Podobné svátky se poté slavili i v římské říši.
Velký rozmach zažívají plesy v 16. a 17. století na anglických a francouzských dvorech. Plesy byl proslulý i rozmařilý Král slunce – Ludvík XIV. Ten se velmi rád obklopoval tanečníky a umělci.
Plesy dnes
Současná tvář plesů se však začala formovat v 19. století, kdy vznikají tradiční tance jako valčík, mazurka či polka. Funkce bálů a plesů však nebyla jen čistě zábavná – sloužila i k námluvám, vlastenecké soudržnosti či jako kulturní obohocení každodenního života. Není proto divu, že v různých obměnách zůstaly plesy i nadále součástí dění každého města i vesnice v Čechách.
Jak jistě víte, hlavní plesová sezona je v lednu a únoru. Proč právě zimní měsíce? Jednoduše proto, že období mezi Adventem a Velikonocemi je dlouhé a právě zima znemožňovala jakékoliv větší aktivity venku. Proto se šlechta sjížděla do větších měst, kde se věnovala večeřím, tanci a bálům v dobře vytopených sálech. Také prosté obyvatelstvo bylo raději schované ve vytopených místnostech.
Etiketa
Zatímco tancovačka na venkově ani zdaleka nevyžadovala přísnou etiketu, u šlechtických bálů tomu bylo přesně naopak. Mnoho z těchto pravidel se zachovalo dodnes, od některých se naopak upustilo. Zásadou však i dnes zůstávají dlouhé společenské plesové šaty (jiné barvy než bílé, ta je totiž vyhrazena pro svatební šaty) a pánové musí mít odpovídající pánský oblek.
