Sádrokartonové desky patří mezi nejoblíbenější moderní stavební materiály. Není se čemu divit, vždyť nabízí spoustu důležitých výhod, které z nich dělají takřka ideální materiál pro realizaci podhledů, podlah a mimo jiné i zdí. Jenomže nic není dokonalé a v souvislosti se sádrokartonem mohou nastat potíže, když si na zeď usmyslíte připevnit těžší těleso – typicky radiátor. Jak se s takovou situací poprat a problém vyřešit?
Díky nízké hmotnosti se se sádrokartonovými deskami dobře manipuluje. Výstavba probíhá rychle a nasucho. Dané vlastnosti jsou ovšem vykoupeny určitou nevýhodou – oproti jiným materiálům má sádrokarton podstatně nižší únosnost. Proto je vhodné myslet dopředu a přizpůsobit požadavkům na zavěšení těžkých předmětů konstrukci za sádrokartonovou stěnou. Jenomže co když se rozhodnete pro instalaci topení až v momentě, kdy je sádrokartonová příčka hotová? Topenáři a instalatéři Plzeň z řemeslnického cechu EKOMPLEX doporučují řešení v podobě nosných nožiček – anebo topné těleso upevnit pomocí kvalitních hmoždinek uzpůsobených na vysoké zatížení.
Jaké hmoždinky zvolit?
Představa, že se na sádrokartonovou stěnu nedá připevnit nic těžšího než polička, je poněkud lichá. Klíčem úspěchu jsou vhodně zvolené hmoždinky, které udrží televizor, sanitu – ale třeba i mnohem těžší těleso, jakým je například litinový radiátor. Odborníci na sádrokarton Plzeň vyzdvihují použití hmoždinek typu PD a HM. Jaký je mezi nimi rozdíl?
Hmoždinky typu PD nachází využití u deskových materiálů s tloušťkou od 8 mm. Používají se s různými typy šroubů, oček a háčků. Když se šroub utáhne, plastový kužel v pouzdře hmoždinku rozevře. Případnému protáčení brání podélná žebra a díky menšímu, ovšem stabilnímu lemu, nehrozí zapadnutí hlouběji do vývrtu.
Pro hmoždinky typu HM je typický metrický závit, který umožňuje snadné, a přitom dostatečně pevné dotažení s možností vícenásobného povolení a ukotvení. Využívají se při montáži těles na deskové materiály o tloušťce 3-50 mm.
