Nejprve jsem nevěděl, co mám od rozhovoru s Luckou (jak se mi představila, ale pochybuji, že je to její pravé jméno) čekat. Před několika měsíci začala sepisovat své zážitky ze života luxusní společnice na blogu, který se stejně jako její instagramový profil stal velmi sledovaným a úspěšným. Poskytla jeden rozhovor po emailu, jinak se ke komentářům nevyjadřuje a veškeré své názory publikuje pouze online.
Chvilku to vypadalo, že ani spolu se možná nesetkáme. Místo domluvené pro rozhovor dvakrát změnila a na můj dotaz, jak se poznáme, sebevědomě odepsala: „Mě nepřehlédnete.“
Než jsem stačil očima prohlédnout všechny stoly v kavárně, někdo mi poklepal na rameno. „Lucka, těší mě.“
Pánskou část našich čtenářů jistě bude zajímat, jak Lucka vypadá. Instagramové fotografie odhalily mnohé. Já osobně bych ji nepoznal, ale na ulici bych se za ní rozhodně otočil. Na naše setkání přišla ve sportovním, protože měla namířeno na lekci jógy. Obtažený sportovní outfit nenechával mnoho prostoru pro fantazii, pevná postava, překrásné nohy a výrazné přednosti.
Celý náš rozhovor se neustále smála, nespustila ze mě své blankytné oči a já jsem pochopil, proč tolik mužů podlehlo jejímu kouzlu… Lucka rozhodně není prvoplánová vyumělkovaná sexy kráska nebo ultraštíhlá vysoká nenalíčená modelka. Dostane vás svým milým pozitivním přístupem a věčným úsměvem. V její přítomnosti máte pocit, že jste v tu chvíli nejzajímavější muž na světě (což je vlastně, jak mi sama prozradila, jedna z nejdůležitějších schopností profesionální společnice – klient se v její přítomnosti musí cítit uvolněný, výjimečný a bavit se.
Proč jsi začala své zážitky sepisovat?
Zhruba před rokem jsem měla velmi silný pocit, že bych se ráda vyjádřila veřejně k profesi společnice, k tomu, jak to celé funguje.
Jedním z impulzů byl Instagram. Přijde mi, že za poslední rok se právě na IG roztrhl pytel se slečnami, které postují fotografie exkluzivních dovolených, ukazují luxusní oblečení, překrásnou kosmetiku, a celkově se zdá, že žijí „dream life”. Jenže téhle rovnici chybí jedna podstatná neznámá, a to kdo nebo co celý tenhle snový život financuje. A protože o některých z nich opravdu vím, že pracují nebo pracovaly jako společnice, přijde mi nefér, že jejich profily sledují desetitisíce mladých slečen i žen, které mají nereálné představy a požadavky na svůj život, svoje tělo, možná i na své partnery. Mají z toho mindráky (s čímž já sama mám z mládí velkou zkušenost), zkrátka porovnáváním sebe s IG druhých frustrují a podceňují samy sebe, protože netuší, že náplní života těchto slečen, stejně jako mojí, je z velké části péče o sebe, svou tělesnou schránku, protože za to, jak vypadáme, jsme samozřejmě placené…
To byl jeden z impulsů. Druhým bylo to, že ráda píšu a sepsání krátkého postu nebo článku mi činí velkou radost. Zjistila jsem, že i focení je zábava. Akorát mi to nejde, opravdu je zatraceně těžké vyfotit nějaký krém, prádlo… Já prostě vůbec nevím, jak to všichni ostatní blogeři dělají, že mají tak krásné fotky…
Posledním větším motivem pro sepsání blogu byl závoj tajemství a spousta dohadů, které o práci kurtizán panují. Když jsem si dělala průzkum mezi svými známými, bývalými spolužáky, zjistila jsem, že jejich představy vůbec nejsou reálné. Někteří si myslí, že jsou slečny jen různě v klubech, privátech, jiní si myslí, že doteď stojí na E55 u hranic nebo v Perlové ulici a tak dále…
Jak ses k práci profesionální společnice dostala?
Možná to bude znít divně, ale mně už od dětství, no dobře, možná od mládí, přišel film Pretty Woman neuvěřitelně inspirativní. Vždy jsem se zajímala o módu, kosmetiku, bavily mě krásné věci a toužila jsem je mít. Což se u nás na maloměstě, kde jsem vyrostla a dodnes zde frčí leopardí legíny, pásovcové melíry i trvalá, zdálo jako nedostižný sen… Toužila jsem vypadnout co nejdříve, i když mám svou rodinu velmi ráda. Takže jsem si podala přihlášky na vysoké školy pouze do Prahy, i když z hlediska vzdálenosti by bylo lepší Brno, ale to pro mě nepřipadalo v úvahu…
Do Prahy ses stěhovala s cílem pracovat jako profesionální společnice?
To určitě ne, ale byla jsem téhle možnosti velmi pozitivně nakloněna. O sexbusinessu jsem v té době netušila absolutně nic, nevěděla jsem, že jsou kluby, priváty, eskortní agentury, agentury nabízející pouze doprovod, pak různé topless hostesky atd. Věděla jsem, že si chci při studiu přivydělávat, lákalo mě cestování, byla jsem otevřená a rozhodnutá využít vzhledu a svých předností (oči jí sklouznou k výstřihu a začne se smát pozn. redaktora), ale na modeling jsem vzhledem k výšce nepomýšlela.
Ihned po přestěhování do Prahy ses začala setkávat s klienty?
Tak snadné to samozřejmě nebylo. Mám za sebou, hlavně z počátku, spoustu zkušeností, o kterých nemohu říct, že byly špatné (protože se mi nic nestalo), ale ze kterých nic nebylo… Odpovídala jsem na různé inzeráty, ze kterých se vyklubalo vždy něco jiného, takže po schůzce s manažerem dané agentury jsem odcházela vždy zklamaná a kolečko rozesílání odpovědí začalo nanovo. Protože jsem věděla, že některé věci rozhodně dělat nechci. Takhle jsem strávila celý první ročník VŠ, chodila jsem i na různé fotocastingy, byla jsem párkrát hosteskou na nějakém večírku, měla profil na fotopátračce… Postupně jsem se dostávala ke správným kontaktům, jak se říká, 100× něco zkusíte a po 101. to vyjde.
Zmiňuješ, že některé věci jsi dělat nechtěla, ale na svém blogu píšeš otevřeně například i o análním sexu. Jak to mají čtenáři chápat?
Nevím, jak je to teď, protože třeba poslední čtyři roky se na nabídky práce pro hostesky, doprovody, práci v erotice atd. vůbec nedívám, ale v době, kdy jsem rozesílala emaily já, tam bylo spousta fejků (falešných profilů. pozn. redaktora)Psali, že hledají doprovod pro jednoho klienta, a na schůzku dorazila majitelka privátu, nebo že nabízejí setkání se zahraniční klientelou a vyklubala se z toho tour, kdy slečna sedí zavřená na pokoji v zahraničí a má 6–8 hodinových setkání pouze za účelem sexu (což je něco, co neodsuzuji, ale sama jsem nikdy neměla zájem to vyzkoušet).
Jak tedy vypadá diář profesionální společnice a jak probíhají tvoje schůzky?
O většině těchto věcí jsem psala na blogu, jmenovitě články Organizace času neboPříprava na schůzku. Podařilo se mi zrealizovat to, o co jsem měla od začátku zájem, jen mi samozřejmě trvalo nějakou dobu, než jsem se zorientovala na trhu, pokud to tak můžu říct. Vyzkoušela jsem si i spolupráci s několika agenturami, to mi ale nevyhovovalo. Zjistila jsem, jak si práci mohu organizovat sama, kde hledat klienty, jak se s nimi domlouvat atd.
Dnes mám několik stálých klientů, několik občasných, kteří do Prahy zavítají třeba 3× do roka, a občas se potkám s někým novým. Ale vyhovuje mi mít vztahy na, řekněme, milenecké bázi, i když za jasně stanovených podmínek. Pak jsou všechny prožitky intenzivnější, než když někoho potkáte na dvě rozpačité hodinky a už ho nikdy víc neuvidíte.
Tvůj blog jsem si před naší schůzkou samozřejmě pročetl. Zmiňuješ hodně často, že tě to baví, ale efekt prvního okouzlení určitě pominul, ne?
Tak to samozřejmě. Už asi nikdy nebudu ohromená tak, jako když jsem poprvé vešla do apartmá pětihvězdičkového hotelu, nikdy už to nebude stejný pocit jako první let business třídou, první drahá kabelka nebo první skupinový sex. Poprvé jsou vždy jen jednou, ale mě bavil a pořád baví celý můj životní styl – cestování, dobré víno, spousta sexu, krásného krajkového prádla, nekončící obdiv mužů a mohla bych jmenovat dále… Dá se říct, že dnes už jsem na konci, respektive stříhám metr. Dokončuji postgraduální studium a s jeho koncem skončí i My secret passion life…
Takže plánuješ přestat pracovat jako luxusní společnice? Bude i konec blogu?
Ano, od začátku jsem věděla, že až dostuduji, skončím. Jen jsem si to studium trošku protáhla.
Takže aktuálně většinu nových klientů odmítám a s některými stálými se i loučím. S blogem nevím, asi neskončím hned, ale postupně také. Aktuálně mě však psaní i postování fotek moc baví.
Jak vypadá loučení s klientem?
Jak jsem říkala, některé klienty vídám 1–2 × do roka. Zrovna minulý týden jsem se setkala s Andrewem, je to Australan, létá do Prahy vždy jednou za rok. Známe se čtyři roky, ale strávili jsme spolu pouze pět nocí. Když jsme si domlouvali setkání, psala jsem mu, což je obvyklé, něco málo novinek o mně, jak pokračuji se studiem a v rámci toho jsem mu psala, že je to naše poslední setkání.
Byl rád, místo obvyklé jedné noci jsme spolu strávili víkend v Chateau Mcely, měli jsme úžasnou večeři, dostala jsem nádhernou květinu a dárek na rozloučenou.
Všichni tví klienti jsou takhle galantní? Zní to trošku jako pohádka…
To možná zní, ale já si na své klienty opravdu nemohu stěžovat. Tím, že si je sama vybírám, od začátku s nimi komunikuju, tak všechny problémové, nebo zkrátka jedince, se kterými nemám stejné preference, vyřadím už v počátku. Takto nadstandardní vztahy mám se svými stálými klienty a opravdu jsou všichni velcí gentlemani.
Myslím, že spousta žen dělá chybu, že se snaží vše zvládat samy, pak jsou z toho všeho unavené a bez energie. Ale muži jsou rádi rytíři, kteří pečují, většina mých klientů chce, abych měla orgasmus, abych byla uspokojená, zajímají je moje potřeby, chtějí mě potěšit.
Takže za celou tu dobu nikdy žádná negativní zkušenost?
Samozřejmě 100 lidí, 100 chutí 🙂 V minulosti se mi stalo, že jsem měla domluvené setkání s klientem přes prostředníka (agenturu) a schůzka nedopadla. Klient požadoval servis, který jsem nenabízela, a vyžadoval ho, takže jsem schůzku ukončila předčasně. Nepříjemné na tom bylo, že to bylo de facto v průběhu milostného aktu. Teď to zní možná komicky, ale tehdy to příjemné nebylo ani pro jednoho z nás. A pak se mi stalo, asi dvakrát, že jsme se s klientem rozloučili po úvodním drinku… Jednalo se o klienta, který mi napsal, že věk „late fifty” a realita byla 70+. Podruhé jsem se rozloučila s klientem, který před naší schůzkou výrazně pil (a jak známo, alkohol je ve velké míře zabiják erekce).
Co tě nejvíce překvapilo?
O různých netradičních požadavcích, ať už se přání týkalo mého oblečení, vzhledu či požadovaného servisu, jsem párkrát psala na blogu nebo Instagramu. Překvapily mě, a do jisté míry se tak zcela změnil můj pohled na ženskou krásu, požadavky klientů a to, že pro většinu mužů je důležité oboustranné uspokojení než pouze jejich vlastní, což už jsem říkala.
Můžeš více rozvést, jak se změnil tvůj pohled na ženskou krásu?
Pocházím z malého města, ač mám báječné rodiče, u nás doma není moc zvykem chválit, takže jsem nikdy neoplývala vysokým sebevědomím. Na základce jsem si nesedla s kolektivem, ani s třídní učitelkou. Celkově na tohle období nerada vzpomínám. Byla jsem vděčným terčem posměchu, zkrátka měla jsem mindráky a celý život jsem na sobě neustále hledala chyby. Až obdiv mých klientů mě naučil sebelásce ke svému tělu. A pak jsem s překvapením zjistila, jak my ženy, nebo většina z nás, neustále něco řešíme, schováváme, za něco se stydíme. Přitom ani muži, kteří si objednávají placenou společnici, nehledají dokonalost. Chtějí příjemnou společnost, zasmát se, pobavit, zapomenout na všední starosti. Žádný z mých stálých klientů si mě neobjednal znovu, přesně kvůli tomu, že mám 56 kg. Samozřejmě mají muži preference, kdo chce útlou černovlásku, si neobjedná mě, kozatou blondýnu. Ale důležitá je upravenost. Byla jsem překvapená, jak většina mužů oceňovala upravené nehty, čisté vlasy, přirozený make-up.
Když jsem začínala jako společnice, měla jsem právě i kvůli nízkému sebevědomí neustálou touhu se vylepšovat, ať už to byly nastavené vlasy, umělé řasy, výrazné líčení, kupovala jsem si kousky od provařených značek s velkými nápisy, což u tašek teda trvá, protože monogram se mi zkrátka líbí (dívá se hrdě s úsměvem na kabelku položenou vedle ní).S přibývajícími zkušenostmi jsem ubrala a začala více investovat do kosmetiky, aby pleť byla zdravější, než do přípravků z dekorativky. Raději mám kratší a méně husté vlasy, protože muži neradi prohrabávají ty nastavené spoje. Všeobecně trend Instagramu, kdy všechny slečny vypadají hodně podobně, špulí botoxem napíchané rty muži, nebo minimálně ti, které znám já, neoceňují.
Ví o tvém tajném životě tvoje rodina a přátelé?
Moje rodina nic netuší, mám je velmi ráda a myslím si, že máme hezký vztah, ale vzhledem ke vzdálenosti a samozřejmě i zcela odlišným hodnotám, názorům a životnímu stylu není náš vztah nikterak hluboký. Jednou týdně si zavoláme, několikrát za rok je navštívím.
Moji blízcí přátelé možná tuší, těžko říct. Vědí, že jsem, co se týče sexu, velmi otevřená, ráda si užívám a zkouším nové věci, nemám stálého partnera, ale několik milenců. Nikdo se mě nikdy do očí nezeptal, jak jsem je potkala, a já nikdy nikomu celou pravdu neřeknu 🙂
Moje oblíbené rčení je „pravda je pružná”. Ano, měla jsem a stále mám mnoho milenců, kteří mě rozmazlují. Ale kolik jich je, jak konkrétně jejich podpora vypadá a jak mě rozmazlují, je čistě moje soukromá věc.
Nebojíš se, že tě jednou doběhne minulost?
Nemyslím si. Jak jsem říkala, nelžu, pouze pravdu lehce upravuji 🙂
Co plánuješ do budoucna po ukončení, použiju tvoji terminologii, „mileneckých vztahů”?
Budu mít hodně volného času (směje se), budu se věnovat oboru, který jsem vystudovala a velmi mě baví. A časem třeba změním kolonku ze single na zadaná…
Tvůj budoucí partner to bude mít asi hodně těžké, uspokojit všechny tvoje nároky…
Partnerský a milenecký vztah se samozřejmě srovnávat nedá. Když jste s někým 24 hodin 7 dní v týdnu, tak to má jinou dynamiku, jinou náplň společně stráveného času, ale zároveň i jinou hloubku. Jsem si vědoma toho, že to bude velká změna, ale už se na ni začínám i těšit 🙂
A pokud se mi zasteskne, mohu si kdykoliv schůzku opět domluvit. Vím, jak na to, a ještě tak zle nevypadám…
