Ani nevím kde začít. Měla jsem v hlavě tolik vzpomínek, že jsem nemohla nemyslet právě na něj, na jeho hlas, tvář, úsměv … Nejlepší, co jsem mohla udělat bylo najít si novou práci, změnit prostředí, kolegů, bydlení a získat nové zážitky, zcela nové. Zaměstnat se natolik, abych neměla čas vracet se zpět, vrtat se ve vzpomínkách a litovat se.
Zůstat přáteli?
Měla jsem na výběr. Zůstat jeho kamarádkou, prodlužovat své trápení a živit v sobě falešnou naději, zatímco si on buduje nový vztah, nebo zcela přerušit kontakt. Toto rozhodnutí bylo nejbolestivější. Jelikož náš rozchod byl pro mě šokující, nedokázala jsem se s ním po tolika letech ze dne na den vyrovnat. Rozhodla jsem se udělat tlustou čáru.
Umění odpustit
Skončila jedna etapa mého života, jejíž byl součástí. Opustili jsme život toho druhého. Najednou nastalo prázdno. První dny a hlavně noci byly velmi těžké. Znáte to. Myšlenky mi nedaly spát, utíkali za ním. Nedali mi jíst, ani zavřít oči. Nevědět kde je, co dělá, jestli je v pořádku, bylo ze všeho nejhorší. Přicházel každou noc za mnou do mého snu. Usínala jsem se slzami na polštáři, přála si probudit se a zjistit, že se mi to sní. No v podvědomí jsem se s ním loučila. Sbohem jsem mu dala v posledním snu. Rozloučila jsem se s ním, s láskou: “Odpouštím ti.” Přišla jsem o milovaného člověka, se kterým jsem se dělila o všechny radosti, ale i bolesti a trápení. Vím, že naše společné roky nebyly ztraceny. Vím, že to tak mělo být. Vím, že čas zahojí všechny rány, jsem připravená na život bez něj.
Překvapit samu sebe
Nebylo to snadné. Ale poznala jsem samu sebe. Měl pravdu v jedné věci. Jsem mnohem silnější než jsem si myslela. Dokázala jsem to. Nepřestala jsem milovat, neboť láska je stále kolem mě. Podrželi mě nejbližší. A on? Po několika měsících jsem ho viděla. A co cítím? Klid. Jsem vyrovnaná se svými city a myšlenkami. A vím, že všechno mělo svůj důvod. Ačkoli mě to stálo hodně probdělých nocí, dnes se dokážu dívat na jeho fotku a usmívat. Ještě stále si vzpomenu na některé krásné společné okamžiky, to ano, ale nehodlám žít ze vzpomínek .
Přijmout a nebojovat s rozchodem
Důležité bylo vyrovnat se s tím, přijmout věci takové, jaké jsou a nejít proti proudu. Neobviňovat se, dokázat opustit. Teprve když člověk dokáže odpustit, pocítí úžasnou úlevu a svobodu. Teprve potom může pracovat na svém štěstí. A to štěstí není o někom jiném, ale o sobě samém. Nikdo jiný nás neudělá šťastným. Ale objeví se někdo, kdo naše štěstí bude sdílet s námi a svou přítomností ho znásobí. A já vím, že ON přijde. A tehdy budu děkovat za tuto lekci, kterou mi život udělil.
Tohle mi vyrazilo dech 🙂 slovo od slova tak presne jsem to cítila a takhle k tomu konci dochazim. Melo mi to neco ukazat, musela jsem si tim projit a ,,on,, jednou pride 🙂 uz se na něj těším az mi ukaze jak to má opravdu byt:-)