Mluvit začal až ve třech letech, ve škole se nedobře učil a byl pověstný svou špatnou pamětí. Nepamatoval si ani jména ani čísla a přijímačky na vysokou školu musel opakovat. Přesto získal Nobelovu cenu a dokonce mu byl nabídnut post prezidenta Izraele. Albert Einstein, teoretický fyzik, je asi nejvýznamnějším vědcem 20. století. LAMA energy vám touto cestou přináší seriál o velkých myslitelích.
Albert Einstein, narozen v roce 1879, pocházel ze židovské rodiny a po Hitlerově vzestupu byl nucený emigrovat do Ameriky. Ač byl zaměřením vysokoškolský učitel, nemohl dlouho najít uplatnění a začal se tedy věnovat technickým oborům jako asistent na švýcarském patentovém úřadě. V roce 1908 své zaměstnání opustil a začal se věnovat klasické fyzice. V té vytvořil základy moderním oborům, tedy fyzice relativistické a kvantové. Ač byl zapřisáhlým pacifistou, paradoxně má na svědomí snad nejničivější vynález – atomovou bombu. Také vymyslel novou chladničku, dnes nazývanou Einstenova chladnička a samozřejmě teorii relativity. Rád se plavil na plachetnici, na housle si přehrával Mozarta.
Teorie relativity
„Jak vzniká vynález? To všichni vědí, že je něco nemožné, a pak se objeví nějaký blázen, který neví, že je to nemožné, a udělá vynález.“
S trochou nadsázky lze říct, že jeho slavný vzorec E = mc2 (Energie = hmotnost · (rychlost světla ve vakuu)² ) ohlásil příchod atomového věku. Einstein se díky vytvoření tohoto vzorce stal novodobým kouzelníkem, neboť se mu podařilo času a prostoru vdechnout novou podobu časoprostoru, která radikálně změnila vnímání a představy člověka jak o světě, tak o něm samém. Rovnice E = mc2 vlastně nahrazuje Newtonův gravitační zákon; gravitace zde už není vnímána jako síla, ale jako důsledek zakřiveni časoprostoru. Základní myšlenkou je, že dva pozorovatelé, kteří se relativně vůči sobě pohybují, zjistí mezi danými dvěma událostmi různé časové i prostorové intervaly, přestože se na oba vztahují stejné fyzikální zákony. Obecná teorie relativity byla v té době tak revoluční, že jí většina vědců odmítala věřit. U žádné jiné teorie také nebylo tak obtížné experimentálně potvrdit její platnost. Dnes se stala všeobecně známým pojmem, symbolem geniality, stejně jako samotné Einsteinovo jméno.
Zajímavé jsou především zjednodušené výklady, sloužící k pochopení teorie:
„Hmota říká časoprostoru, jak se má zakřivovat a časoprostor zase říká hmotě, jak se má pohybovat.“
„Mám půllitr a v něm polovinu piva, takže já vidím, že je do poloviny plný a můj kamarád vidí, že je z poloviny prázdný. Tedy že já mám ještě polovinu a z pohledu druhého už jen polovinu. Pokud dva vidíme jednu věc a každý jinak, tak je to relativní.“
„Vstrčíte lvovi hlavu do chřtánu. Lev má hlavu v tlamě, vy máte hlavu v tlamě, ale lev je na tom relativně lépe.“
Einsteinova genialita
V roce 1921 obdržel Nobelovu cenu za vysvětlení fotoefektu a zásluhy o teoretickou fyziku, tedy nikoli za teorii relativity, jak by se na první pohled zdálo logické. V 50. letech Einstein působil v komisi, která založila Židy podporovanou soukromou a na výzkum zaměřenou Brandeisovu univerzitu. V roce 1952 mu Izraelská vláda navrhla, aby se stal druhým izraelským prezidentem, avšak tuto nabídku odmítl. Tři roky poté Einstein zemřel. Zanechal zobecněnou teorii gravitace nevyřešenou. Kremace jeho těla proběhla ještě tentýž den v Trentonu v New Jersey a popel byl rozptýlen na utajeném místě. Nicméně jeho geniální mozek se zachoval v nádobě Dr. Thomase Stolze Harveye, patologa, který prováděl posmrtnou pitvu. Harvey na něm tehdy neshledal nic nenormálního, ale další analýzy v roce 1999 týmem na McMasterově univerzitě odhalily, že jeho jedna část Einsteinovi chyběla a kvůli její kompenzaci byl Einsteinův temenní lalok o 15% větší, než obyčejně bývá. Tato oblast mozku je zodpovědná za matematické myšlení, vizuálně prostorové vnímání a představy pohybu. Nebýt tedy této „deformity“, svět by přišel o jednoho z největších géniů historie.
