Když se řekne francouzské šumivé víno, každý si, byť poněkud nesprávně, představí šampaňské. Jenže vína šampaňská, jak je obecně známo, pochází výhradně z oblasti Champagne. Jedná o o bývalou provincii ležící v severovýchodní Francii proslulou vínem a „bublinkami“. Aktuálně se ve světě snaží prosadit s názvem „šampaňské“ Rusko, ale tenhle příběh nechme chvíli stranou. Rád si vzpomínám na osobní zkušenost s pravým šampaňským a francouzským šumivým vínem. V obou případech jde o zajímavým způsobem pojatý luxus.

Už je to řada let, co jsem školil ve firmě, která byla na hraně dosažení 1 miliardy v obratu. „Tak schválně, kdo si tipne na den přesně, kdy prolomíme miliardu, ten dostane láhev pravého šampaňského. Tipujte. A když to netrefí nikdo, vypijeme ji společně,“ řekl šéf marketingu a láhev objednal. Netrefil se nikdo a miliarda shodou okolností padla v den, kdy jsem školil.

Láhev se otevřela, trochu jsem doufal, že to bude sabráž šavlí, ale na to nedošlo. A protože dostal každý trochu, zbylo i na lektora, tedy na mě. Nebudu lhát, na jednu stranu jsem neměl žádná očekávání, neb jsem nevěděl, co mám čekat, ale o to větší byla zvědavost. Pil jsem nejdražší šampaňské svého života, tenkrát se fakt “plácli” přes kapsu. A upřímně, chutnalo jinak, než jsem zvyklý od českých šumivých vín, ale uchvácen tak, že už bych si nikdy nedal nic jiného, to jsem nebyl. Stejně byl na to neměl.

A teď prudký střih.Burgundsko, což od Champagne není příliš daleko, a já sedící pod kaštany na náměstí v malé vesničce. Kraj je proslavený vínem a mě přišel daný okamžik tak báječný, že jsem si šel koupit láhev šumivého vína. Pravého francouzského nikoliv však šampaňského. K tomu bagetu a kus sýra, mimochodem ten svou modrou barvou na mě působil ze všech tří položek nejexotičtěji. Byl totiž s příměsí levadule. Víc francouzskou večeři už jsem si neuměl představit.

A víte co? Nechci nijak shazovat šampaňské, protože nejsem odborník, ale ta láhev pod kaštany mi přišla chuťově hodně podobná. Kdo ví, třeba jsem se trefil na stejnou odrůdu hroznů, třeba mi zabrnkala na romantickou strunu v duši celá atmosféra dané chvíle, ale já se v tu chvíli cítil absolutně šťastný. I kdybych měl to nejdražší víno, dobře, klidně i šampaňské na světě, ten pocit by se asi nezměnil. Poučení pro mě z téhle chvíle je jednoduché. Francouzská šumivá vína jsou super bez ohledu na to v které části Francie byla vyrobená. Oni ti „Frantíci“ je stejně dělají hlavně pro sebe a sami sebe přece šidit nebudou. Dnes, když si chci zavzpomínat na cesty do Francie už ovšem hledám ta nejlepší francouzská šumivá vína na internetu.

Když už jsme u vín, tak ještě jedna malá osobní zpověď. Moje oblíbená odrůda je rulandské šedé, ale to ve světě neseženete. Tahle odrůda se totiž správně jmenuje pinot gris a shodou okolností pochází právě z Burgundska (jasně, že jsem si ho tam musel dát!!). Odrůdu po Německu šířil milovník vína jménem Johann Seger Ruland, takže se nabízí teorie, že ji dostal až k nám a tím si vysloužil nehynoucí slávu v podobě jména odrůdy v češtině. Jenže pozor, odrůda se u nás pěstovala ještě dřív, než se Ruland narodil a jmenovala se, alespoň podle historických zápisů, burgundské šedé.

A znovu do hry vstoupila historie. V minulosti se zřejmě jméno někomu zdálo příliš aristokratické a tak se obloukem vrátilo k Rulandovi, který nebyl aristokrat, ale obchodník a farmaceut.

A poslední přiznání týkající se vína. Mám rád polosladké, navoněné odrůdy, takže se mi kamarádi smějí, že co se vína týče, piju jak ženská. A víte co? Mě je to jedno. Vychutnávám si to, co mám rád a užívám si to. Žijeme jen jednou a já už jsem dost starý na to, abych věděl, že ráno po už nechci nikdy zažít. Raději si trochu připlatím za kvalitu a druhý den, ať už to jsou bublinky nebo ne, jsem naprosto ready.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno