Vztahy a konkrétně žárlivost poskytují jedinečnou příležitost pochopit důkladně sama sebe. Žárlivost je erupcí připoutání. Může být transformována pouze prostřednictvím uvědomování a pochopení. Pokud se prostřednictvím uvědomování dostáváme k jádru tohoto fenoménu, procházíme přes falešná očekávání a přesvědčení, představy a iluze, závist, pocity viny, nízké sebeúcty a obavy ze ztráty bezpečí.
V jádru žárlivosti je existenciální problém, který má co dočinění s falešnou představou a úzkostnou povahou ega. V povaze ega je snaha vlastnit. Proto se všemi silami brání proti prázdnotě. Když poznáme způsob jak přijmout prázdnotu v jejím hloubce, žárlivost a bolest, kterou způsobuje připoutanost pominou.
Představte si takovou situaci: Musíte odjet na delší pracovní cestu od člověka, kterého velmi milujete. Znáte dobře životní rytmus milované osoby. Víte, že je zvyklá časně usínat a brzy ráno se budit do práce. Jste již více než týden pryč a v jeden večer zavoláte domů. Nikdo to nezvedá. Ve vaší mysli se vynoří nepříjemně myšlenky. Pouze s velkým úsilím je potlačíte a jdete spát. Na druhý den zavoláte dopoledne v jedenácté. Její nebo jeho spolubydlící zvedne telefon a řekne „Promiň, ale ještě spí.“. Ó bože. Něco tady nehraje. Něco špatného se děje. Nevíte co to je, ale začíná vám svírat žaludek. Žárlíte.
Cítíte se jako kdybyste měli horečku, snažíte se zjistit jestli váš partner byl s někým jiným. Pokud se dozvíte, že ano, ovládne vás vztek, zuřivost, obviňování. Je to okamžitá reakce. Cítíte se ukřivděni, ponížení. Cítíte chuť pomstít se. Zastavit to. Kontrolovat situaci, manipulovat a udělat cokoliv, co vám může pomoci chránit sama sebe.
Pokud se dokážete ovládnout a dostat pod kontrolu vnitřní automatické reakce, které způsobují žárlivost, možná dokážete situaci zvládnout. Někdy stačí jednoduchá komunikace, aby se předešlo žárlivosti. „Chtěl bych s tebou trávit více času.“ „Když jdeme na párty, nechci aby ses věnoval někomu jinému.“ „Chtěl bych mít sex mimo náš vztah.“. Pokud necháváme tyto potřeby a přání nevyslovené, zůstávají v nás a vyčkávají na vhodnou situaci, kdy se mohou dostat na světlo. Základem je být upřímný a objasnit partnerovi své potřeby a očekávání.
Slovní diplomatické úmluvy bývají někdy potřebné a mohou přinést výsledek. Přesto se stále pohybují pouze na povrchu. Pokud se s nimi spokojíme, můžeme promarnit šanci proniknout k hlubšímu poznání. Co je ve skutečnosti příčinou našeho utrpení, když žárlíme?
Dříve než se vydáme hledat odpověď na tuto otázku, zkuste si vyjasnit, co očekáváte od vašeho vztahu. V případě, že máte chuť rozvíjet prostřednictvím vztahu své uvědomění, pokud vás přitahují záblesky osvíceného vědomí, které někde tušíte av případě, že se rozhodnete kráčet tímto směrem, uskutečnili jste důležitou volbu.
Výsledkem této volby nemusí být jen vaše společné potěšení ve vztahu, nemusí to být nutně ani ochrana vašeho vztahu a zajištění jeho trvalosti. Váš vztah se však může stát prostředkem k pronikání do hloubky, k pochopení sebe prostřednictvím druhého člověka.
Vztah jako cesta k pravdě
Důležité je to, s čím vstupujete do vztahu, a co ze své reality jste připraven sdílet se svým partnerem. Pokud je vaším cílem vytvářet bezpečný a stabilní vztah, můžete mít sklony k skrývání všeho, co by stabilitu vztahu mohlo narušit. Mnohé vztahy jsou založeny na lži a lži. Ale láska – erós – nemůže proudit mezi lidmi, kteří žijí ve lži.
Pokud však vztah vnímáte jako cestu k poznání, smysl se obrátí: Cílem se stává pravda bez kompromisů a láska bez podmínek. Není to snadný cíl, ale je to cíl hodný následování.
Existuje jednoduchý test, jak si ověřit nakolik je váš vztah založený na pravdě. Sepište si seznam věcí, které nechcete sdílet s partnerem a které si raději necháváte pro sebe. Popřemýšlejte nad tím seznamem a zkuste porozumět tomu nakolik jste předán vašemu vztahu a vaší lásce.
Láska a připoutanost
Pokud jste rozhodnutí váš vztah chápat jako cestu k sebeobjevování a pochopení hlubší podstaty vaší bytosti, nevyhnutelně dospějete k potřebě odlišit lásku od připoutanosti. V mnoha případech nazýváme slovem láska různé projevy připoutání a závislosti. Většina institucí a tradici, které zdánlivě vznikly z lásky, jako manželství a rodina, existuje ve skutečnosti na to, aby chránily stav připoutání.
Milovat druhého člověka znamená milovat jeho jedinečnost. Představte si to na příkladu květiny. Vidíte nádherný květ, který je pro vás něčím výjimečným. Cítíte touhu milovat květ v jeho přirozeném prostředí, nebo zatoužíte květ odtrhnout a vzít si ho sebou? To jsou v podstatě úplně rozdílné způsoby bytí. Pokud milujete druhého člověka, toužíte vidět jak prospívá, jak se raduje, jak roste a kvete. Toužíte ho vidět takového, jaký opravdu je, bez ohledu na to, co to způsobí. Toto je skutečná láska. Je bezpodmínečná.
Připoutanost je odlišná. Je to touha odtrhnout květ, vytrhnout ho is kořeny a vzít si ho k sobě domů. Toužíte vlastnit svého milovaného, udělat z něj to, čím chcete aby byl, přizpůsobit ho vaší představě a tomu, jak by podle vás měl vypadat vztah.
To je rozdíl, který je třeba pochopit: Milujete nebo jste připoutáni?
Pokud jste připoutáni, budete prožívat bolest žárlivosti. Vaše žárlivost vám umožní vidět pravdu o sobě, o své závislosti či připoutání. Ne ve formě teoretického pochopení, ale v podobě existenčního přežití závislosti a připoutanosti v hloubce vašeho bytí. A prostřednictvím tohoto poznání můžete žárlivost transformovat.
Proniknout k jádru
Nejpovrchnější a nejnesmyslnější způsob, jak se vyrovnat se svou žárlivostí, je snaha kontrolovat partnera. Je to také nejméně efektivní způsob. Můžete si vytvářet jakékoliv iluze o tom, kdo je vinen a koho je to chyba, ale pravdou je, že žárlivost je ve vás, ne ve vztahu s partnerem. Manipulovat s člověkem, kterého milujete je velmi bídně uspokojení.
Kontrolovat vnější podmínky a snažit se donutit partnera, aby se choval podle vašich představ, znamená promrhat velkou příležitost. Vždy když obviňujete druhých, mrháte příležitostí, kterou vám poskytuje žárlivost. Podstata nespočívá v tom, že obviňovat druhých není dovoleno, ale v povaze hlubší reality našeho nitra, kde se jakékoli obviňování druhých stává irelevantním a nesmyslným.
Ovládání druhých je povrchní. Když se rozhodnete proniknout hlouběji pod povrch, můžete využít situace, která způsobila žárlivost jako příležitost pro vyjasnění komunikace a pro vzájemnou dohodu. Tento krok je konstruktivní pro vztah, ale stále je něčím co zůstává blízko povrchu. Skutečné uchopení příležitosti, kterou nám nabízí žárlivost, znamená proniknout hlouběji k sobě samému. Zde je skutečný prostor pro práci se žárlivostí: ne snaha obviňovat nebo kontrolovat partnera, ale pochopit kdo jsem. Žárlivost je jako cibule – tak výrazná, tak štiplavá, tak těžko stravitelná. Nelze ji ignorovat. Způsobuje pláč. Přesto je cibule důležitá potravina. Obviňování a snaha kontrolovat vám brání vidět skutečnou podstatu cibule: snažíte se vyhnout pronikání do hloubky.
Pokud se však rozhodnete poznávat sama sebe, musíte vzít cibuli do rukou a loupat ji vrstvu po vrstvě až k jejímu středu. V jádru žárlivosti leží příležitost stát se svobodným.
Škodlivé přesvědčení
První vrstvu cibule představují vaše nevědomé přesvědčení o tom, jak by měl vypadat vztah. V co věříte? Věříte, že když jste s někým ve vztahu, měli byste být výlučně s ním a on by měl být výhradně s vámi? Odkud pochází toto přesvědčení? Je založeno na skryté myšlence, že druhý člověk patří vám? Považujete ho za objekt, který je třeba přizpůsobit vašim představám? Snažíte se ho ovládnout a získat moc rozhodovat o tom jaký bude?
Pokud inklinujete k této formě manipulace a kontroly, něco podvědomé ve vás se snaží přivlastnit si partnera jako váš majetek. Tato skutečnost si zaslouží pečlivé zkoumání.
Je možné aby se stala jedna osoba majetkem druhé?
Podstata lidské bytosti je svobodná, volná. Ať jakkoli kontrolujete člověka na povrchu, nikdy se vám nepodaří ovládnout nebo i jen dotknout se jeho vnitřní svobody. Můžete druhého člověka donutit aby předstíral lásku k vám, ale nedokážete ho donutit aby vás miloval.
Zkuste se podívat na věc racionálně a realisticky. Každý máme svou sexualitu a každý se o ni stará podle svých možností. Pouze někteří lidé dokáží svou sexualitu uspokojit v jednom vztahu. Představa, že váš partner toho musí být schopen, může být zcela chybná. Stejně jako snaha přizpůsobit partnerovu sexualitu tomuto požadavku. Ve skutečnosti nenesete odpovědnost za partnerovu sexualitu, nemůžete ji proto ani kontrolovat. Nepatří vám. Patří druhému člověku a to, jak s ní naloží, je jeho starost.
Toto poznání mi zásadním způsobem pomohlo vyrovnat se žárlivostí. Někdy zažívám vědomí, že moje sexualita a její sexualita jsou jedním a týmž. Je to krásný zážitek. Ve skutečnosti může vztah procházet dlouhými obdobími kdy se stává čistým spojením dvou sexualitě. Ale říct, že takto to musí být, že to tak musí zůstat navždy a nutit druhých aby se chovali v souladu s tímto přesvědčením, nemá žádný smysl.
Podobné chybné přesvědčení přispívají k hromadění bolesti, kterou způsobuje žárlivost. Přehodnoťte své přesvědčení a vzdejte se těch, které se ukazují jako nefunkční. Tím z cibule oloupete první slupku.
Projekce
Další úrovní je projekce. Někdy podezíráme partnera, že k nám není upřímný. Důvodem může být i fakt, že sami ve svém nitru nosíme myšlenky, které sami považujeme za „nevěrné“. Pokud žijete ve vztahu, který je založen na dohodě, že nebudete mít jiných sexuálních partnerů, téměř jistě dříve či později pocítíte touhu být s někým jiným. Pokud tyto své myšlenky otevřeně nesdílíte s partnerem, pokud nepřiznáte takové pocity a nosíte si je v sobě, může se stát, že je začnete projektovat na vašeho partnera. Začnete si jednoduše představovat, že váš partner cítí něco podobného jako vy a stejně jako vy, to v sobě skrývá. Vaše žárlivost může vzniknout z neschopnosti smířit se s vlastními tužbami.
Výzva zůstává stejná – poznávat sama sebe, učit se rozlišovat mezi projekcí a skutečností, rozvíjet svou vnímavost k sobě a k partnerovi.
Závist
Následující vrstvou, kterou je třeba přezkoumat je závist. Závist bývá často zaměňována se žárlivostí. Stávalo se mi, že za mou žárlivostí byl ukrytý pocit závisti. Můj partner trávil s někým příjemné chvíle a já jsem se cítil mizerně. „Ona si užívá s přítelem v New Yorku a já tu sedím sám. I já chci s někým prožívat hezké chvíle. „. Závist je frustrující touha prožívat to, co prožívá druhý člověk. Na rozdíl od žárlivosti je závist více povrchní.
Pocit viny
Další vrstvou je pocit viny. Pocit viny se objevuje, když si začnete vyčítat svou žárlivost. Od dob sexuální revoluce někteří lidé, kteří by se rádi považovali za sexuální svobodných, považují žárlivost za něco nízké a špatné. Setkáváme se s názorem, že není správně cítit žárlivost, že musíme žárlivost překonat. Pokud sdílíte toto přesvědčení a pocítíte žárlivost, objeví se u vás pocity viny a studu. Ale posuzování žárlivosti je ve skutečnosti irelevantní. Žárlivost je žárlivost. Není dobrá nebo špatná. Jednoduše je a představuje příležitost. Snažíme se odstraňovat jednu vrstvu žárlivosti za druhou a přibližovat se k jádru. Diskuse o projekci, závisti a vině může ukázat směr, ale není cílem. Důležité je rozvíjet svou pozornost a uvědomění. Pozorování reality pocitů v našem nitru.
Pokud chceme přetransformovat negativní pocity, musíme se ponořit hlouběji do jejich přežívání. Ne to co jste četli v knize nebo viděli v kině. Ne to co vám řekli druzí lidé. Ale to co opravdu cítíte.
Pokud obrátíme svou pozornost na pocity v našem nitru a na jejich zdroj, obvykle můžeme pozorovat jak se jejich intenzita zmenšuje. Možná si uvědomíte, že to co prožíváte není ve skutečnosti žárlivost, ale hněv způsobený faktem, že jste byli vynecháni z něčeho příjemného a zábavného. Váš partner se například vybere na výlet s někým jiným. Rádi byste šli i vy, ale jaksi jste zůstali sami doma. Pocit, který prožíváte není ve skutečnosti žárlivost, ale smutek nebo hněv z toho, že jste byli vyloučen z něčeho zajímavého a příjemného.
Vrchní vrstvy žárlivosti ve skutečnosti obvykle nejsou žárlivostí: jsou to reakce, které patří k jiným komplexům. Pokud je dokážete pozorně vnímat a rozeznat, můžete někdy ztišit svou bolest, aniž byste vůbec začali žárlit. To, co se ve skutečnosti ve vás dělo nebyla žárlivost, ale morální rozhořčení, závist a pocity viny.
Teprve po tuto vrstvu pomyslné cibule primární roli hrály pocity smutku a hněvu. Obojí se rodí z očekávání. Zlobíte se na svého milého nebo cítíte smutek kvůli tomu, že nesplnil vaše očekávání. Ale zodpovědní jste Především tu vy sami, protože vy sami vytváříte a udržujete svá očekávání. Touha, podle učení Buddhy, je příčinou utrpení. Ve vašem vědomí vzniká napětí mezi tím, co je ve skutečnosti a mezi tím po čem toužíte. Toto napětí je základem utrpení.
V okamžiku kdy pochopíme tuto vrstvu, hněv a smutek pocházející z našich nenaplněných očekávání, v okamžiku kdy přestaneme obviňovat druhých a dokážeme rozptýlit svou zlost, když pochopíme povrchnost pocitů, které ve skutečnosti nejsou žárlivostí, dostaneme se k hlubší vrstvě – ke strachu a úzkosti .